Současnost laparoskopické hernioplastiky

   Historie laparoskopické hernioplastiky sahá do roku 1982, kdy R. Ger laparoskopicky uzavřel vak tříselné kýly svorkou. V roce 1989 Bogojavlensky modifikoval tuto techniku aplikací polyetylénové zátky do vaku a jeho intrakorporální suturou ("plug and patch" technika – PAP) – vše opět laparoskopicky. Tyto techniky však v delším sledování nesplnily očekávání, zejména ve srovnání s Lichtensteinovou otevřenou metodou s použitím biomateriálu, a proto byly postupně opuštěny. V roce 1991 Toy a Smooth popsali techniku intraperitoneálního uložení PTFE síťky (intra-peritoneal onlay mesh – IPOM nebo IOM) dnes převážně používaná při kýlách přední stěny břišní s pomocí speciálních sítěk bránících srůstům při volné implantaci síťky v dutině břišní, kdy síťka přichází do kontaktu s útrobami.

   V současné době užívané laparoskopické reparace tříselné kýly vycházejí z konceptu preperitoneálního uložení síťky podle francouzských chirurgů Stoppy a Rivese. V roce 1990 uvedl Arregui a Dion metodu transabdominálního přístupu do preperitoneálního prostoru (trans-abdominal pre-peritoneal – TAPP) a McKernan a Phillips metodu extraperitoneálního přístupu (totally extra-peritoneal – TEP). Dalšími významnými autory té doby byli Schultz a Corbitt, kteří tyto techniky dále popularizovali. Metody se liší pouze přístupem do preperitoneální prostoru.